Sv. Konstantina Cyrila

Předmluva k slovanskému překladu Evangeliáře

(zlomek)

...přikázání proto jsou lidem dána... zachovávají-li je, bez křídel vzletět (budou moci)... i Kristus vzhůru nad naše tělo vystoupil.. (zanechav nám) toto svaté evangelium. A ten výklad, který po(dali někteří) mužové, třebaže nebyla pravověrná jejich nauka, tedy přece dobře (vyložili, takže) nelze zamítat jejich výklad... jak praví Cyril Alexandrijský ke knězi Eulogiovi: ("Ne všecko, co mluví) kacíři, třeba opouštět (a zamítat), neboť mnoho vyznávají stejně, jako (my vyznáváme)..." ...jak jsem řekl, prosím, abyste si vážili... i výkladu těch všech mužů... (a nevytýkali mne) neučenému a hrubému, jestliže... (někde) jest položeno slovo nenáležité. Neboť pokud (jsme mohli), snažili jsme se položiti (slovo) náležité a báli jsme se přidat (něco) k evangeliu, takže najde-li se někde i skrovně něco přidáno, ať ten, kdo čte, rozumí, že se tak stalo z nutnosti, nikoli ze smělosti a rozpaku. Neboť nikdo není tak smělý ani se tak nezapomene, aby se odvážil přidat nebo ubrat slovo... A Mojžíš je v tom (nás) učitel. (Není to) z nedbalosti, ze (slova nejsou vždy) vyjádřena týmiž výrazy. Neboť k ničemu nám nejsou výrazy a slova, ale jeho (evangelia) smysl. Proto tam, kde se řečtina a slovanština spolu shodovali, užili jsme za slovo téhož výrazu; tam, kde slovo bylo buď delší (nebo) ztrácelo smysl, pak jsme se drželi smyslu a vyjádřili jsme je (jiným) výrazem. Neboť nemůže se vždy stejně vyjadřovat řecký jazyk, když je pře(kládán do jiného jazyka, a v každém jazyku, když je překládán), se mnohdy stává, (že slovo v) jednom jazyku krásné, v druhém (jím není), a co v jiném je strašné, (v druhém nikoli; co) v jednom značí věc hlavní, to v druhém (nikoli. A jméno mužské) v druhem jazyku je ženské, jako řecké mu(žské jméno) potamos, astir, ale slovansky (ženské) řeka, hvězda. A opět řecky (...ženská) jména, ale slovansky (mužská... A opět pravíme) řecky panta tauta (...a slovansky v'se pride... A opět panta ta) ethni řecky, ale slovansky v'sě (zyci. Neboť (nelze se všude ohlížet na řecký) výraz, nýbrž smyslu (nutno dbát). Přichází (totiž někdy mužské) jméno v řečtině, ve slovanštině však (přichází ženské), takže přeložíme-li je (mužským jménem,) jak to stojí v řečtině, bude to na velikou (újmu překladu). Takových slov naskytuje se málo, ale jsou. Proto jsme se někdy vzdali (slova) přesného, a dosadili jsme tam smysl (přesný), který má tutéž platnost. Neboř překládáme kvůli srozumitelnosti (evangelního) výkladu, a ne kvůli přesnosti výrazu... A tomu nás učí veliký apoštol: "Mluvím víc jazyky než vy všichni, ale ve chrámu chci pět slov rozumem svým povědět, abych i jiné poučil, než nesčíslně slov jazykem." A v pravdě veliký učedník Pavlův (Dionysius) praví: Jest to věru bez užitku, a jak se domnívám, (chybně dávat pozor ne na silu smyslu,) ale na slova. A to nepřísluší tomu, kdo chce rozumět věcem božským, ale vnímá holá slova, které (dál než) až do sluchu nepronikají...


Český ekumenický překlad, s. 279