Katolická dogmatika

Úvodní poznámka

Milí bratři a sestry na Karmelu,

Nedávno jsem se podíval do souborů, které jsem víc jak před půl rokem psal jako malý úvod do katolické dogmatiky. Jak už to bývá, spousta věcí se mi tam už nelíbí. Ne že by mi začaly být nesympatické některé z článků katolické víry, spíš celkové pojetí se mi zdá ne zrovna nejlepší. Minulé dvě verze byly v podstatě z Ottovy dogmatiky vypsané věty s různými komentáři. Je to klasické členění starších dogmatik, které však má své slabiny. Hlavní z nich je ta, že označení větiček nálepkami "sententia certa" a "sententia fidei" apod. nemá větší význam. Je to pouze hodnocení významu těchto větiček některým theologem (nevím přesně jestli je autorem této klasifikace sám Ott, nebo jestli to opsal od jiného, jisté je však to, že tyto hodnotící nadpisky mají spíš pomocnou orientační hodnotu než jasnou a autoritativní platnost). Proto jsem se rozhodl opět dogmatiku předělat, co nejvíce zjednodušit porozumění (zvětšit rozsah komentářů a vypustit většinu zmiňovaných hodnotících označení), aby byla pokud možno přehledným zdrojem informací o katolické věrouce, srozumitelným i pro nekatolíky a použitelným v ekumenickém dialogu. Dále jsem celé dogmatice předřadil několik pojednání fundamentální theologie (jak název říká, jde o samotné základy - fundament - theologie). Dogmatika je předpokládá, a proto by neměly chybět. Pro obsáhlost tématu je fundamentální theologie pojednána velmi stručně, bez množství podrobností, důkazů a apologií. Jde o prezentaci katolické víry, ne o polemický spis. Kdo chce proto znát podrobné důvody, podklady a důkazy té které věci, musí si je vyhledat v odborné literatuře nebo koncilních dokumentech. (Fundamentální theologie by se však měla zabývat především rozumovým základem a ospravedlněním víry, což texty patřící tématem do fundamentální theologii v tomto textu nesplňují. Z uvedených důvodů jsem dal přednost prosté prezentaci katolické víry s velmi omezenými odkazy, mj. i s citací dogmat, které se daných témat týkají.) Celému souboru by tedy příslušel spíše název Systematická theologie, jak je dnes obvyklé.

Minulou verzi jsem začal upozorněním na to, že...
"Podle can. 823 a can. 827, par. 3 je pro vše, co se týká víry a mravů a je použito v rámci hromadných sdělovacích prostředků, stejně jako pro spisy obsahující to, co se týká víry a mravů třeba posouzení místního ordináře. Upozorňuji, že tento text podobné schválení nemá."
Zdá se mi, že v našich malých poměrech - internetové konferenci Karmel - není nějaké schvalování biskupem apod. nutné. Berte tento text jako prostý příspěvek do diskuse a ne jako autorizovanou učebnici (ty píšou lidé povolanější a vzdělanější než já), jako jakési systematické vyznání víry a osobní snahu představit obsah katolické víry.
Na závěr ještě poznamenávám, že tento úvod do systematické theologie je velmi stručný a sestavený pro účely konference. Existuje mnoho vhodnějších a lepších zdrojů pro zveřejňování. Sám se nedomnívám, že by tento text stál za veřejné vystavení v HTML formátu a podobně..., ale koneckonců, dělejte jak myslíte. Děkuji za pochopení.
Tomáš Machula

Několik upozornění:

Tento malý úvod do katolické systematické theologie je určen pro zájemce, kteří se chtějí hlubším způsobem informovat o katolické víře.
Protože byl psán především pro interkonfesní internetovou konferenci Karmel, je psán se snahou o srozumitelnost i pro nekatolické křesťany. Z tohoto důvodu jsou některé články víry, které jsou předmětem častého nedorozumění v ekumenických rozhovorech, podrobněji komentovány.
Není psán pro konfrontaci a soupeření, ale ze snahy o lepší poznání katolické víry jak samými katolíky, tak křesťany nekatolíky, protože bez vzájemného poznání se lze stěží vyhnout trapným nedorozuměním, výčitkám a vzájemnému obviňování.
Nejde o seznam (a už vůbec ne kompletní) katolických dogmat, jde o stručný přehled katolické věrouky.
V odkazech na Písmo, Tradici a učení církve nejde vždy o explicitní, jednoznačné vyjádření dané věci. Může často jít pouze o věc mluvící "pro", o doplnění kontextu nebo věc vztahující se a osvětlující příslušnou větu.
Tam, kde je věc jasná a beze sporů přijímaná jsou obvykle odkazy vynechávány.
Protože se zde bude často mluvit o "víře", je na místě poznamenat, že katolické a protestantské používání tohoto pojmu se částečně rozchází. Pro předejití zbytečného nedorozumění je dobré uvědomit si, že: Pro katolíka pojem víra označuje hlavně obsah toho, v co je věřeno, tedy doktrina, čemu věříme (fides quae creditur). Pro protestanta naproti tomu spíše důvěru, víru, kterou důvěřuje Bohu (fides qua creditur). Jinak řečeno věta: "Není důležité v co přesně věříme, ale jak moc věříme", je spíše protestantské chápání víry. Tím se ovšem nemyslí, že by katolíci vylučovali ze svého vztahu k Bohu důvěru, nebo že by protestantům vůbec nezáleželo na tom, čemu věří. V tomto rozlišení jde jen o typické použití termínu "víra". Je ovšem nutné pro úplnost poznamenat, že víra ve smyslu "spásná víra" je hlavně ono existenciální ANO řečené Bohu, tedy ona důvěra a vydanost Bohu. Pouhá nauka nikoho nespasí, nejsme koneckonců gnostici, abychom si mysleli něco podobného. Dalo by se to řící ještě jinak: když řekne katolík "víra" může jít buď o onen vztah důvěry Bohu, nebo také o obsah víry (což u protestantů není většinou typické použití slova "víra").

Význam termínů a symbolů použitých ve většině traktátů:

-	vlastní článek víry
de fide -	dogma
neoznačená -	věřená, ale explicite neprohlášená za dogma

Pod větou bývají většinou čtyři odkazy:

Písmo
Tradice (Tam, kde to bylo možné, je odkaz nyní doplněn názvem citovaného díla, popř. přímou citací daných textů. Většina z nich je vyhledaná ne přímo v daných dílech - bohužel velmi málo dostupných -, ale zprostředkovaně, skrze odbornou theologickou a historickou literaturu. Pokud by se vyskytly nesrovnalosti, může to být způsobeno tímto faktem.)
Učení církve (Koncily, papežové. Upozorňuji, že citace koncilu nebo papeže neznamená automaticky, že je to citace neomylného prohlášení. Může to být i encyklika nebo koncilní dokument, který nemá dogmatickou závaznost. Stejně jako u tradice jsem se i zde snažil uvádět přesněji zdroje podle Denzingera z vydání r. 1965, a kde je to možné a vhodné i citovat. Hvězdička - * - u čísla citované věty - tedy u čísla v Denzingerově Enchiridion symbolorum, např. *D3051 - znamená přímou citaci neomylného vyjádření, dogmatu. Tam, kde hvězdička není, jde o citaci koncilu nebo papeže bez dogmatické závaznosti.)
odkaz na Katechismus katolické církve (K), resp. na Kodex kanonického práva (CIC)

Tyto odkazy si nedělají nárok na úplnost! Pokud je pod větou napsáno např. sv. Augustin, Tertullianus, znamená to, že NAPŘÍKLAD tito dva autoři dotyčnou větu potvrzují. Ne, tedy POUZE oni! Podobně u Písma a učení církve.

Obsah:

Úvodní poznámky

Fundamentalní theologie

Dogmatika

Snažil jsem se, aby byl text pokud možno objektivní a bez bludů. Pokud narazíte na něco, co vás pohorší nebo uvede ve zmatek, prosím vás, dříve než vystoupíte z církve nebo pověsíte ekumenismus na hřebík, ověřte si, jestli nejde o mou chybu nebo nedorozumění způsobené mým nedokonalým vyjádřením a vaším nedokonalým porozuměním.

Tomáš Machula (autor), 1996
Branislav PJK Vartík a Miroslav Dobrucký (HTML), 1998

Použitá literatura:

Písmo svaté SZ a NZ
Dogmatika - skripta (A. Němeček)
Dogmatika - skripta (Ott)
Slovník katolické dogmatiky (W. Beinert)
Svátosti Krista a církve (P. Giglioni)
Slovník biblické theologie
Úvod do křesťanství (J. Ratzinger)
Hledět na probodeného (kard. Ratzinger)
Mariologie (F. Cinek a A. Němeček)
Učení o Marii (H. Petri, W. Beinert)
Mariánská dogmata (M. Minařík)
Summa theologická (sv. Tomáš Akvinský)
Summa proti pohanům (sv. Tomáš Akvinský)
Theologie agapé (J. Zvěřina)
Theologický slovník (K. Rahner, H. Vorgrimler)
Základy teologie (C. Tresmontant)
Kristus, vrchol zjevení (A. Lang)
Církev, sloup a opora pravdy (A. Lang)
Filosofie (M. Skácel)
Encykliky papeže Jana Pavla II.
Katechismus katolické církve
Kodex kanonického práva
Dokumenty Tridentského koncilu
Dokumenty II. Vatikánského koncilu
Denzinger Enchiridion Symbolorum, 9. vydání z r. 1899
Viera v cirkvi v úradnych dokumentoch jej magistéria (J. Neuner, H. Ross)
a tak podobně