De Deo Uno
O Bohu, jakožto jednom

• Řím 1,20; Moudr 13,1-9, Řím 2,14;
• Tertullianus (Apl. 17: "Ó duše přirozeně křesťanská!"), Theophylus z Antiochie (Ad Autolycum I, 4-5: "Vše stvořil Bůh z ničeho, aby z jeho děl byla poznána a pochopena jeho velikost.")
• 1. Vatikánsky koncil (*D3026: "Ten, kdo tvrdí, že jediného, pravého Boha, našeho Stvořitele a Pána, nelze přirozeným světlem lidského rozumu pomocí stvoření s jistotou poznat, anathema sit.")
• K36, 37, K286

Mluví se tu o poznání božství a věčné moci (srv. Řím), tzn. Boží existence. Ne o poznání věcí rozumu transcendentních, jako Trojice, vykoupení, vtělení apod. Ty jsou samozřejmě poznatelné pouze na základě Božího zjevení. Námitka proti tomuto článku víry, že podle něj není třeba zjevení, je tedy mylná. Rozum může jít jen do určité úrovně. Dál už musí nastoupit zjevení. Dogma neříká, že každý bez výjimky musí poznat pouhým rozumem boží existenci, říká pouze, že je to možné. Bohužel je dnes i v katolické církvi silně rozšířen fideismus (tzn. přesvědčení, že nic nemůžeme vědět jistě, že musíme pouze slepě věřit apod.), který přímo odporuje tomuto dogmatu. Týká se to i mnohých vážených katolických myslitelů.

• K38, K201 a dále

• K39-43

• Řím 11,33; Jer 32,19 apod.
• sv. Basil, sv. Řehoř z Nyssy, sv. Jan Chrysostom (obhajoba nepochopitelnosti božské podstaty proti eunomiánům, kteří pokládali naše poznání Boha za vyčerpávající), sv. Augustin (De Trin.VII 4,7: "Pravdivější než naše řeči o Bohu je naše myšlení o Něm a pravdivější než naše myšlení je Jeho bytí.")
• 4. Lateránský koncil (*D800: "Pevně věříme a vyznáváme, že je jen jeden pravý, věčný, nezměrný, neměnný, nepochopitelný, všemohoucí a nevýslovný Bůh: Otec, Syn a Duch svatý..."), 1. Vatikánský koncil (*D3041: "Ten, kdo tvrdí, že v Božím zjevení není pravých tajemství ve vlastním smyslu, ale že všechny články víry je možné správně vzdělaným rozumem pochopit a dokázat z přirozených zásad, anathema sit.")
• K206, K230

• 1Jan 3,2; Mt 5,8; 1Tim 6,16, Zj 22.3n
• sv. Augustin (Ep 147,13), sv. Tomáš (S Th I 12,4)
• Viennský koncil (*D895: (odsuzuje se věta Bekhardů a Bekyň, že) "každá duchovní přirozenost je sama v sobě přirozeně šťastná a duše nepotřebuje světlo slávy, které by ji zdvíhalo k nazírání Boha..."), pp Benedikt XII. (D1000: "A po utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista (svatí) viděli a vidí bezprostředním nazíráním bez zprostředkování stvořením Boží podstatu...")

Poznámka: To, že Bůh vezme člověka k sobě, že ho pozvedne do své slávy, ještě neznamená, že dá člověku patent na rozum, nebo že bude člověk jako Bůh (srv. Gn3,5) vidět úplně vše. Život věčný je pořád život lidí, tedy tvorů omezených.

Poznámka: Tzn. Bůh není složený, je dokonalý a tudíž má všechno v plnosti. Složenost implikuje nedokonalost, proto říkáme, že Bůh je láska, Bůh je poznání samo, Bůh je milosrdenství samo. Lidské poznání je pojmové, myslíme v pojmech (diskursivně), nemůžeme však tuto naši nedokonalost přenášet na Boha, který je nejvýš jednoduchý, nerozdělený. Tím jednoduchý se ovšem nemyslí primitivní, Bůh je tak velký, že ...viz minulá dogmata. Jenom mu nesmíme přičítat v realitě (v mluvě ano, jinak to neumíme) jednotlivé separované vlastnosti. Bůh je vše, a to v plnosti. ("vše" není myšleno v pantheistickém významu).

• 1Jan 4,8
• sv. Augustin (De civ. Dei IX 10,1: "Co Bůh má, to je On."), sv. Bernard (na jeho popud bylo odsouzeno v Remeši r. 1148 opačné učení Gilberta de Poitier)
• pp Eugen III, Florentský koncil.

• Řím 8,29n.
• sv. Augustin (De dono perseverantiae 23,65: "Víru v toto předurčení, která je nyní s novou horlivostí hájena proti novým bludným učitelům, měla církev ve všech dobách.")
• Tridentský koncil (*D1567: "Kdo by řekl, že milost ospravedlnění patří těm, kteří jsou předurčeni k životu, všichni ostatní povolaní jsou sice povolaní, ale milost nedostávají, neboť jsou Boží mocí předurčeni ke zlému, anathema sit.")
• K458, K460

• Mt 25,41.46
• sv. Augustin (Contra Iul. III 18,35: "Bůh je dobrý, Bůh je spravedlivý. Může někoho zachránit bez dobrých zásluh, protože je dobrý; nemůže však nikoho zavrhnout bez špatných zásluh, protože je spravedlivý.")
• Synoda v Orange (D397: "Podle katolické víry vyznáváme i to, že po přijetí křestní milosti mohou a musí všichni pokřtění za pomoci a spolupůsobení Krista splnit vše, co je potřebné ke spáse duše, budou-li se chtít věrně usilovat. Že by byli někteří Boží mocí předurčeni ke zlému, to nejen nevěříme, ale jsou-li tací, kteří by v to věřit chtěli, vyslovujeme nad nimi s odporem exkomunikaci...")
• K183, K998, K1037, 1039

Poznámka: Vzhledem k žhavosti tématu upozorňuji, že se nejedná o vyvolení (zavržení) a la dělej si, co chceš, stejně už to máš jasné - to by bylo proti svobodě - (přesně proti tomu se vyjadřuje citovaná synoda v Orange). Znamená to, že Bůh hned v okamžiku stvoření ví, jak to s dotyčným dopadne, za zachování jeho svobodné vůle. Tzn. hned při stvoření Bůh předvídá (viz text u předchozí dogmy) hříchy i ctnosti - souvisí to s jeho poznáním budoucího.

Negativní/pozitivní znamená: např. reprobace (zavržení) - pozitivní znamená, že Bůh do toho někoho "nacpe" ať se mu to líbí nebo ne (to se nepřijímá), negativní znamená, že to připustí vzhledem ke své spravedlnosti a tomu, že člověk odmítne milosrdenství).

Poznámka: Tzn. vše je řízeno Bohem, není žádného "osudu" apod.

• Ž 135,6; Iz 41,8-16; Mt 6,10
• Otcové proti fatalismu pohanů
• 1. Vatikánský koncil (*D3001: "Svatá, katolická, apoštolská, římská církev věří a vyznává, že je jeden pravý Bůh, Stvořitel a Pán nebe i země, všemohoucí, (...) nekonečný co do rozumu, vůle a každé dokonalosti.")
• K2822 - 2827