De Deo Creatore
O Bohu, jakožto Stvořiteli - 1. část - všeobecná

Poznámka: "Stvořit" se rozumí v plném slova smyslu. My lidé pouze něco přetváříme, Bůh tvoří, tj. povolává k bytí. "Světem" se rozumí všechno tvorstvo, duchovní i tělesné. "Z ničeho" znamená bez jakékoliv látky nebo principu. Katolická nauka se zde vymezuje proti různým gnostickým spekulacím o formaci pralátky, např. chaosu. Filosofie nejčastěji mluví o Bohu jako o “první příčině”. Je to jinými slovy totéž jako “stvořitel z ničeho”. Všechno, co existuje je zapříčiněno Bohem, neboli všechno, co jest má svůj původ v Bohu. Vyplývá z toho také Boží svrchovanost nade vším. Žádné jsoucno nemůže klást Bohu nepřekonatelný odpor. Pokud se člověk proti Bohu rozhoduje a odpor mu klade (hřích), neznamená to, že Bůh s tím nemůže nic dělat. Je to jeho respektování naší svobody, ke které nás stvořil.

• Gn1,1; 2Mak7,28; dále nepřímé vyjádření, ze jedině Bůh je od sebe a sám sebou, ostatní je závislé na něm Řím11,36; 1Kor8,6; Mdr11,25; Iz40,12 nn.
• Nicejské i Cařihradské vyznání víry (*D150: “Věřím v Boha, stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného...”), apostolští Otcové proti epikurejcům (hlásajícím, že svět vznikl náhodou), platonikům (stvoření demiurgem), dualistům (dobrý a zlý bůh - stvořeni dobrá a zlá), panteistům (svět je emanace božské podstaty),
• Tertullianus (Apol. 17: “Co ctíme, je Bůh jeden, který celou tu hmotu... slovem, kterým rozkázal...z ničeho učinil.”), Hermas (Past. mand. 1,1: “Prvni ze všeho věř, že je jeden Bůh, který všechno stvořil a dokonal a z ničeho učinil všechno, aby bylo.”)
• K296-298

• Iz44,24
• sv. Augustin (De Civ. Dei 12,24: “není dovoleno věřit a říkat, že tvůrcem kterékoli stvořené věci, byť sebemenší věci, je někdo jiný nežli Bůh.”) a další otcové
• 4. Lateránský sněm (*D804: (Bůh je... “jediný princip všech věcí; mimo něj nemůže být princip jiný.”) , 1. Vatikánský sněm (*D3021: “Kdo popírá jediného pravého Boha, Stvořitele a Pána věcí viditelných i neviditelných, anathema sit.”)
• K279-289

• Ef1,11
• sv. Ireneus (Adv. haer. III 8,3: “On všechno učinil svobodně a jak chtěl.”) a jiní otcové
• 1. Vatikánský sněm (*D3025: “Kdo nevyznává, že svět a všechny věci, které se v něm nacházejí, jak duchovní, tak tělesné, podle celé své podstaty, byly stvořeny Bohem, nebo kdo by řekl, že Bůh nestvořil z vůle svobodné od jakékoliv nutnosti, nebo tak nutně, jak nutně miluje sám sebe, nebo kdo popírá, že svět byl stvořen pro slávu Boží, anathema sit.”)

Poznámka: Čas má smysl jedině tam, kde je změna - tzn. od začátku stvoření. Sám Bůh je nekonečná plnost (není ničím omezen). Proto jakákoliv změna nepřichází u Boha v úvahu. Byla by totiž nutně jen omezením. Biblické obrazy (Boží hněv, změna Boží vůle apod.) jsou na jiné úrovni než tyto filosofické výroky. Je to náš analogický popis skutečnosti pozorované z našeho, lidského, tj. časového a omezeného úhlu. Tak je tomu třeba rozumět, čteme-li např. u středověkých myslitelů věty o neměnném a stálém Bohu, o nehybném hybateli apod. Nejde tu o to, že by Bůh byl statický nebo indiferentní ke všemu (jako balvan - je stále stejný, vzdoruje času, ale co my s ním?). Jde tu pouze o fakt Boží nezávislosti na čase. A sloveso “hýbat se”, které nám připomíná fyzikální pohyb mezi dvěma body je v takových filosofických úvahách bráno ve smyslu “jakákoliv změna” - lhostejno, jestli změna polohy od bodu k bodu, nebo změna stavu od času t1 k času t2. Řečtí filosofové, od nichž tento pojem pochází chápali pohyb takto. Bylo by tedy chybou, ztotožňovat toto slovo s pojmem “pohyb”, jak je používán dnes v běžné mluvě, tzn. prostorový posun.

• Přís8,22n; Gn1,1; srv.Ef1,4; Jan17,5
• sv. Augustin (De Civ. Dei 11,6: Bezpochyby svět nebyl učiněn v čase, nýbrž s časem současně.”), sv. Bonaventura (In II. Sent. Disp.: “Tvrdit, že svět je stvořen od věčnosti, je rozhodně proti rozumu a obsahuje zjevný protiklad.” - pro zajímavost dodejme, že sv. Tomáš Akvinský zastával názor, že je filosoficky přípustné i stvoření od věčnosti. Podle něj vyplývá odmítnutí věčného stvoření pouze ze zjevení a víry, ne z rozumu. Byl tedy pravověrný, protože věčnost světa odmítal, ale filosoficky se mýlil, neboť to pokládal za zřejmé pouze ze zjevení a ne z rozumu, srv. S.Th. I. 46, 2c.) atd.
• 4.Lateránský sněm (*D800: “On svou všemohoucí mocí na počátku času stejným způsobem z ničeho stvořil obě stvoření, duchovní i tělesné...”), 1. Vatikánský sněm (D3002: “...jediný pravý Bůh ... z ničeho na počátku času stvořil oba druhy stvoření, duchovní i hmotný...”)

• srv. De Deo Trino (apropriace)
• Florentský sněm (*D1333: “Přesvatá římská církev věří co nejpevněji a vyznává a hlásá, že jeden a pravý Bůh, Otec, Syn a Duch svatý je stvořitel všeho viditelného i neviditelného...”)
• K290-292

• Řím11,36; Přís16,4
• 1. Vatikánský sněm (*D3025 - konec dogmatu citovaného výše u článku o svobodném aktu stvoření)
• K293-294

• Mdr11,25; Žid1,3; Kol1,17
• K302-303

(Poznámka: protože Bůh už od věčnosti ví, že se budeme modlit, u Boha není žádný čas a žádná změna. Jinak řečeno: je možné modlit se za určitou událost, která se už stala, např. jsme někomu slíbili modlitbu pro určitou příležitost. Daná příležitost už je minulostí a my jsme si vzpoměli, že jsme se měli pomodlit. Můžeme se klidně pomodlit, přestože je to z našeho časového horizontu pozdě. Ale Bůh v daném čase věděl, že se budeme modlit. Je totiž mimo čas. V této souvislosti se vypráví - nevím jestli reálná - příhoda o jistém mnichovi, který se v našem století cítil Bohem povolán k modlitbě za obrácení svatého Augustina. Zní to sice úsměvně, ale theologicky je to naprosto v pořádku.)

• K302-324