De Gratia
O milosti

• Jan15,5; Řím9,16; 1Kor12,3 apod.
• sv. Augustin a jiní Otcové proti Pelagianismu
• synoda v Orange (529), Tridentský sněm (*D1551: “Kdo tvrdí, že člověk se může před Bohem ospravedlnit svými skutky, které se konají silami lidské přirozenosti nebo podle učení Zákona bez Boží milosti, která je dána skrze Ježíše Krista, anathema sit.”)
• K2011

Poznámka: Člověk je schopen přirozeně dobrého konání (dobro pozemské), nadpřirozené dobré konání (předmět tohoto dogmatu) je možné jen milostí Boží. Nadpřirozené dobro je dobro vzhledem k věčnosti (zásluha pro život věčný). Aktuální milost boží pro konání nadpřirozeného dobra je nutná i pro ospravedlněného.

• Ef2,8; Žid12,2; Fil1,6; 1,29 apod.
• sv. Augustin (výklad Janova Evangelia: “Aby se nikdo nedomníval, že réva může sama ze sebe vydat aspoň malý plod; nepraví Kristus: ‘Můžete beze mne málo učinit’, nýbrž ‘Beze mne nemůžete nic učinit.’”) a Otcové proti Pelagianismu
• synoda v Orange (529), Tridentský sněm (*D821, srv. výše)
• K2010-2011

Poznámka: Tzn. nikdo se nemůže stát věřícím křesťanem bez Boží pomoci. Tady jde o víru v plném slova smyslu - křesťanský život v Bohu. Pouhými přirozenými prostředky jako rozumem lze dojít k poznání o existenci Boží. To však není spásná víra. Abych uvěřil, odevzdal Bohu svůj život a přijal Jeho zjevení, milost nezbytně potřebuji.

• Fil2,13; Žid13,21 apod.
• sv. Augustin (De dono persev. 2,3: “Proč se tato vytrvalost vyprošuje od Boha, není-li Bohem dána? Či snad má být tato prosba posměchem, když vyprošujeme od Boha něco, o čem víme, že to nedal, nýbrž že je to dáno v moc lidskou?”)
• synoda v Orange, Tridentský sněm (*D1572: “Kdo tvrdí, že ospravedlněný může bez zvláštní Boží pomoci vytrvat v přijaté spravedlnosti, nebo že s touto pomocí nemůže vytrvat, anathema sit.”)

• Mt6,12
• sv. Augustin (De nat. et grat. 36,42: “Kdyby bylo všechny svaté lze shromáždit na zemi a ptát se jich, jsou-li bez hříchů, odpověděli by jednohlasně s apoštolem Janem: Řekneme-li, že nemáme žádný hřích, podvádíme sami sebe a pravda v nás není.”)
• Tridentský sněm (*D1573: “Kdo tvrdí, že již ospravedlněný člověk nemůže víc hřešit a nemůže již víc ztratit milost, a proto ten, kdo upadá a hřeší, nebyl nikdy skutečně ospravedlněný; nebo naopak že se po celý život může uchránit všech, i všedních hříchů bez zvláštního privilegia uděleného Bohem, jak to církev učí o blahoslavené Panně Marii, anathema sit.”)

Poznámka: V podstatě to znamená, že i když jsme vysoce dobří a svatí, přesto občas zhřešíme. Zabránit tomu by mohla jedině mimořádná milost boží.

Poznámka: Např. jestliže těžce zhřeším, ztratím posvěcující milost, ale tím se ještě neztrácí vědomí o náboženských a mravních pravdách. Ztrácí se pouze ono přátelství Boží, dobrý vztah k němu.

• Řím2,14; apod.
• sv. Augustin (De Spr. et Litt. 28), u Augustina se dá najít hodně vět, které této nauce, tzn. i jiným Augustinovým větám zdánlivě odporují. Je třeba je asi chápat v kontextu, tj. vyhrocené polemiky s pelagianismem. Jinak by si tento autor nepochopitelně odporoval.
• synod v Orange, Tridentský sněm (*D1577: “Kdo tvrdí, že všechny skutky, které byly vykonány před ospravedlněním, jsou de facto hříchy, nebo že si zasluhují Boží nenávist, i kdyby byly vykonány s jakýmkoliv záměrem, nebo že člověk hřeší tím víc, čím více se namáhá připravit se k přijetí milosti, anathema sit.”)

Poznámka: Je to ale pouze přirozeně dobrý čin (jak už bylo zmíněno výše).

• Řím7,14-25
• Tridentský sněm (*D1553, viz výše), 1. Vatikánský sněm

• Řím3,9.23; 9,16; Ef2,8; 1Kor4,7 apod.
• Tridentský sněm (*D1551, viz výše; *D1560: “Kdo tvrdí, že lidé jsou ospravedlňováni bez Kristovy spravedlnosti, kterou získal pro nás zásluhy, nebo že právě ona tvoří podstatu jejich spravedlnosti, anathema sit.”)
• K1996

Poznámka: Tedy pokládat katolíky za ty, kteří si chtějí spásu zasloužit, je nemístné. Ke spáse je milost nezbytně nutná a milost si nelze zasloužit. Starý katolicko-protestantský spor o ospravedlnění pouhou vírou nebo ze skutků je založen na jednostranných interpretacích listů sv. Pavla na jedné a Jakubova listu na druhé straně. Jak konstatovala nedávno Luthersko-katolická komise zabývající se tímto problémem, víra u protestantů a katolíků je v této věci v podstatě stejná. Ony jednostranné interpretace a odmítání oponentů byly způsobeny hlavně polemickým charakterem diskuse a zkreslování tvrzení oponentů.

 Mluví-li se někdy o zásluze (srv. výše zmíněnou “zásluhu pro život věčný”), nemyslí se tím spása pouze ze skutků (zasloužená). Jsme spaseni pouze Boží milostí. Ovšem lidská svoboda nám umožňuje spásu přijmout nebo nepřijmout. Zásluhou je tedy míněna ona lidská odpověď na nabídku spásy. Dobrými skutky (záslužnými) si nezasloužíme spásu v tom smyslu, že bychom na ni měli právo (...vždyť jsme si ji “odpracovali...”). Naše dobré skutky jsou pouze projev přijetí Boží milosti. “Ukaž mi svou víru beze skutků a já ti na skutcích ukážu víru svou.” (Jak2,18)

• 1Tim2,4 apod.
• sv. Augustin (Enchir. 103 - Bůh chce, aby lidé všech tříd a stavů byli spaseni., De Spir. et litt. 33,58 apod.)
• Tridentský sněm (*D1567: “Kdo tvrdí, že milost ospravedlnění patří těm, kdo jsou předurčeni k životu, všichni ostatní jsou sice povoláni, ale milost nedostávají, neboť jsou Boží mocí předurčeni ke zlému, anathema sit.”), pp Alexander VIII.

• 1Kor10,13 apod.
• sv. Jan Chrysostom (In Ioan. hom. 8,1), sv. Augustin (Rectract. I 19,7: “Ani nad největším hříšníkem se nesmí zoufat, pokud žije na zemi.”) apod.
• pp Alexander VIII.; Tridentský sněm (*D1568: “Kdo tvrdí, že Boží přikázání jsou nesplnitelné i pro člověka ospravedlněného a pod milost postaveného, anathema sit.”)

• Mt23,37; 1Kor15,10 apod.
• sv. Augustin (De gratia et lib. arb.1,1: poučuje “ty, kteří věří, že se svobodná vůle popírá, když se hájí milost akteří svobodnou vůli hájí tak, že milost je udílena podle našich zásluh.”, dále Sermo 169,11,13: “Ten, jenž tě stvořil bez tebe, nespasí tě bez tebe.”)
• Tridentský sněm (*D1554 viz výše)

Poznámka: I když je člověk v milosti Boží, může se rozhodnout proti Bohu. Bůh nebere člověku svobodu. To je myšleno, když se mluví o spolupráci člověka na své spáse a spáse bližních. Bůh je vždy ten, který přichází první s iniciativou a jedině On je tady dárcem a Pánem. Člověk pouze svobodně přijímá a dává Bohu sáme sebe. To se myslí spoluprácí na spáse. Podobně i pro druhé - Bůh nás povolává k modlitbě za ně, za hlásání Evangelia, za účinnou pomoc v životě duchovním i světském.

Poznámka: Jde o odmítnutí milosti svobodnou vůlí. Tedy milosti lze odolat. Vyplýva z předchozího.

• Ž51,3; Jan1,29; Lk7,47; Iz1,16; Sk22,16 apod.
• Otcové proti Pelagianismu
• K1989-1991

Poznámka 1: Tridentský sněm odmítl reformační nauku (o pouhém přikrytí a nezapočítání hříchu a nauku o vnějším započítání Kristovy spravedlnosti).

Poznámka 2: Příčiny ospravedlnění - milosrdný Bůh ke spáse lidí a ke své větší slávě vtělením Syna a jeho dostiučinění smrtí na kříži, které se v církvi aktualizuje svátostí křtu (K1987).

Poznámka: Je to reakce na učení těch, kteří pod slovem "milost" rozumí pouze samotného Ducha svatého v duši.

• 2Kor1,21; Gal 6,15 apod.
• sv. Cyril Alexandrijský (Hom. pasch. 10,2: ospravedlňující milost je “kvalita”, která nás posvěcuje, In Is. IV 2: ospravedlňující milost je “jistá Božská forma”, kterou nám Duch svatý vlévá.)
• K2000

• 2Pt1,4; apod.
• sv. Athanasius (Or. de inc. Verbi 54: “Logos se stal člověkem, abychom se my mohli stát Bohem.”) , sv. Augustin (Sermo 128,1: totéž, co Athanasius) apod.

• Řím5,5; 1Kor13,8-13 apod.
• sv. Jan Chrysostom (In Actus ap. hom. 40,2: v souvislosti s účinky křtu - “Máš víru, naději a lásku, které zůstávají. Ty hledej, neboť jsou větší než zázraky. Nic se nevyrovná lásce.”) a jiní

• 2Pt1,4n apod.
• sv. Augustin (Enarr. in Ps. 63,11: “Tyto ctnosti jsou nám dány nyní v slzavém údolí Boží milostí.”)
• Viennský sněm

• Zj22,11; 2Pt3,18; Ef4,7 apod.

• Vzhledem k tomu, že těžký hřích se definuje jako plně svobodné a plně dobrovolné odmítnutí Božího zákona, je zbytečné cokoliv dokazovat.

Poznámka: Tridentský sněm výslovně odmítl Kalvínovo učení o absolutní neztratitelnosti milosti a Lutherovo o ztrátě stavu milosti pouze ztrátou fiduciální víry (nevěrou) - *D1577: “Kdo tvrdí, že kromě nevěry není žádný jiný těžký hřích, a mimo nevěry se žádným jiným hříchem, byť jakkoli velkým a těžkým, neztrácí přijatá milost, anathema sit.”