Mariologie

• Luk1,43; dále z toho, že Kristus je Písmem prohlášený za Boha a Maria za jeho matku.
• sv. Hypolit (“Bůh Slovo sestoupil s nebe do svaté Panny, aby se v ní vtělil a spasil padlého Adama”), sv. Ireneus (“Slovo se narodilo z Marie v lidské přirozenosti.”), sv. Řehoř Naziánský (“Kdo Marii za Matku Boží neuznává, budiž zlořečen!”), titul Bohorodička (Theotokos) poprvé na egyptském papyru ze 4, stol s modlitbou “Pod ochranu tvou...”)
• Efezský sněm (D252: “ Nevyznává-li někdo, že Emanuel je pravým Bohem a Panna Maria tedy Bohorodička, že totiž porodila vtělené slovo, anathema sit.”)
• K495, 509

Poznámka: Dogma bylo definováno především pro jeho Kristologický rozměr. Ježíš je Boží Syn, Bůh, který na sebe vzal lidskou přirozenost (srv. Flp2). Je to celý Bůh a celý člověk a to od počátku svého života. Maria porodila tohoto Ježíše, tedy Bohočlověka. Ne pouze člověka, na kterého poté sestoupilo božství apod. Na Efezském sněmu někteří požadovali pro Marii titul Christotokos (Kristorodička), aby se dalo vykládat ve smyslu zrození pouze Ježíšova lidství. Sněm tuto nauku odmítl a přiřkl Marii titul Bohorodička (Theotokos). Na počest sněmu byla v 5. stol. vystavěna nejstarší západní Mariánská bazilika, římský chrám Santa Maria Maggiore.

• Iz7,14; Mt1,18-25; Lk1,26-38; 3,23;
• sv. Ignác z Antiochie (“Náš Pán vpravdě z Panny zrozený”, dále “Vládci tohoto věku zůstalo utajeno Mariino panenství, její porod i Kristova smrt.”), sv. Justin (“Slova Hle Panna počne znamenají, že panna bez obcování počne; kdyby s kýmkoliv obcovala, již by Pannou nebyla.”, dále “Jako panna a neporušená přijala Eva slova hada a zrodila neposlušnost a smrt. Maria však, panna, přijala vírua radost, když jí anděl Gabriel přinesl radostnou zvěst.”), sv. Epifanius (“Kdo, kdy a ve kterém věku by se odvážil vyslovit jméno Maria a nepřipojil k tomu hned Panna”), sv. Basil (“My, Kristovi přátelé nesneseme slyšet, že Boží Rodička někdy přestala být pannou.”),
• 1. Cařihradský, Chalcedonský, 2. Cařihradský sněm. Text Lateránské synody (r. 649, D503) - není ekumenickým sněmem a tedy toto prohlášení není přímo text dogmatu, ale shrnuje dogmatické učení předchozích tří jmenovaných koncilů do věty: “Nevyznává-li někdo, že Maria, svatá Boží rodička a vždy Panna počala z Ducha svatého bez semene božské Slovo, a že ho zrodila neporušená a že zůstala trvale i po porodu pannou, anathema sit.”)
• K499-501, 510

Poznámka: Ježíšovi bratři, několikrát zmiňovaní v Evangeliu, bývají nejčastější námitkou proti tomuto dogmatu. Křesťané se vcelku shodují na panenském početí Ježíše a na panenský život Mariin až do porodu Ježíše (srv. Mt1,25). Panenský život po porodu už bývá zpochybňován, zvláště protestantskými theology, právě Ježíšovými bratry. Je faktem, že Písmo nikde explicitně nemluví o Mariině panenství po ježíšově narození. Mt1,25 (”...ale nežili spolu, dokud neporodila...”) je hebraismus použitý také např. v Luk2,37 pro prorokyni Annu (...”byla vdovou až do svého 84. roku.”). Nejde o to, že se v 84 letech vdala, ale o to, že skutečně až do té doby, o níž je řeč, byla vdovou. Podobně u Marie, Mt1,25 zdůrazňuje, že Ježíš byl počat panensky a že skutečně nemohl být přirozeným synem Josefa. O čase po porodu věta vůbec nemluví. Je to klasický hebraismus, obrat typický pro hebrejský styl vyjadřování.

 Termín “bratři” je v Písmu mnohokrát použit v širokém smyslu příbuznosti. Např. Abram se označuje za bratra Lotova (Gn13,8), přestože o kapitolu zpět (12,5) uvedeno, že Lot byl Abramův synovec. Hebrejština slovem “bratr” často označuje obecně příbuznost, ne striktně původ z jedné matky. Proto není důvod považovat Ježíšovy bratry za Mariiny děti, tedy Ježíšovy sourozence.

 Pro zajímavost: Homilie sv. Cyrila Alexandrijského na koncilu v Efesu: “Vidím radostné a vzrušené shromáždění svatých, kteří se sem ochotně seběhli na pozvání Boží Matky a ustavičné Panny Marie... Pozdravujeme Tě, Boží rodičko Maria, úctyhodný poklade celého světa, neuhasitelná lampo, koruno panenství, žezlo správné nauky, nezrušitelný chráme, místo toho, kterého žádné místo nemůže pojmout, Matko a Panno! Skrze Tebe je ve svatých Evangeliích nazýván požehnaným ten, který přichází ve jménu Pána. Buď zdráva, která jsi ve svém panenském lůně obsáhla nesmírného a neobsáhlého. Skrze Tebe je oslavena a uctěna svatá Trojice... Zda může někdo z lidí oslavovat, jak se sluší, onu nejvýš chvályhodnou Marii? Ona je Matka i Panna. Jak podivuhodná věc! Tento zázrak mě přivádí v úžas... Hleďte, proto se tak všechno raduje. Kéž je nám také dáno, abychom opěvujíce a slavíce Marii, vždy pannu a svatý chrám Boží, i jejího Syna a neposkvrněného Ženicha, s úctou se klaněli Boží jednotě a s bázní uctívali Boha v nedílné Trojici. Neboť jemu patří sláva na věky věků. Amen.”

• implicitní známky v protoevangeliu (Gn3,15), v andělově pozdravení (Lk1,28 - kecharitómené) atd.
• sv. Hypolit Římský (“Pán byl bezhříšný, protože jako člověk byl vytvořen z neporušitelného dřeva, tj. z Panny a Ducha svatého, uvnitř i zevně jako nejčistším zlatem obložený.”), sv. Augustin (“Kromě Panny marie, o které pro důstojnost Páně nechci mít ani zmínku, když je řeč o hříších; odkud však že více milosti k úplnému přemožení každého hříchu bylo uděleno té, která si zasloužila počíti a poroditi toho, který jistě neměl žádného hříchu. tedy kromě této Panny, kdybychom se zeptali všech světců, přiznali by, že nebyli bez hříchu.”), sv. Efrém (“Opravdu,Ty, Kriste, a Tvá Matka jste jediní po každé stránce svatí. Neboť na Tobě, Pane, není vrásky a na Tvé Matce není poskvrny.”)
• Tridentský sněm, pp Pius IX. (*D2803: “Ke cti svaté a nerozdílné Trojice, k poctě a ozdobě panenské Matky Boží, povýšení katolické víry a rozmnožení křesťanského náboženství, z plnosti moci našeho Pána Ježíše Krista, blažených apoštolů Petra a Pavla a Naší, vynášíme, prohlašujeme a definujeme: Učení, že nejblahoslavenější Panna Maria byla od okamžiku svého početí ojedinělou výsadou milosti všemohoucího Boha se zřetelem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského pokolení, uchráněna neporušenou od všeliké poskvrny prvotní viny, je od Boha zjeveno, a proto mu všichni věřící musí pevně a stále věřit.”)
• K490-496, 508

Poznámka: Upozorňuji na text dogmatu, které zdůrazňuje, že ono uchránění Marie od každé viny bylo pro Ježíšovy předvídané zásluhy jedinečnou výsadou Boží milosti. Nejde tu o jakýsi morální výkon Panny Marie ani o zbytečnost Ježíšovy oběti pro její případ! Narození Ježíše z bezhříšné, čisté ženy bylo vhodné, ne však nutné. Neplyne automaticky, že se bezhříšný Ježíš musel narodit z bezhříšné matky. Mariina neposkvrněnost je čistě Boží dar, který dal Bůh svobodně. Ježíš se mohl narodit i z hříšné ženy. Bůh však učinil jinak.

Někdy dochází k nepochopení termínu “neposkvrněné početí” a vykládá se jako početí Ježíše bez hříchu (a hříchem se rozumí sexuální styk). Ježíš sice byl počat jinak než sexuálním stykem, ale “neposkvrněné početí” se týká začátku života Panny Marie, ne Ježíše. Ona byla počata bez hříchu. Hříchem je míněn dědičný hřích včetně jeho následků, v žádném případě sexuální styk. Za prvé na manželském sexuálním životě není nic hříšného a za druhé Maria byla počata svými rodiči (Jáchymem a Annou, jak uvádějí některé prameny) normálním sexuálním stykem.

Pro zajímavost: Historie tohoto článku víry: V prvokřesťanské církvi se mluví o Mariině bezhříšnosti (srv. citace sv. Augustina a sv. Hippolyta), kontroverze se opět obnovily v raném středověku nástupem systematického theologického studia scholastiků. Spor šel hlavně o to, zda Maria byla zbavena dědičného hříchu při svém početí, nebo až přijetím úkolu Boží Matky a byl zapříčiněn svátkem početí panny Marie, který západní církev v 11. stol. převzala od církve východní. Sv. Bernard i sv. Tomáš Akvinský neposkvrněné početí odmítali, především proto, že by to podle nich učinilo Kristovo vykoupení pro Pannu Marii zbytečným. Tuto otázku rozřešil františkán blah. Duns Scotus (+1308). V baroku kontroverze ustávají a r. 1854 je definováno dogma.

• není výslovně v Písmu svatém, vyplývá spíše jako spekulativní závěr. (Upozornění: Netvrdí se, že celé toto dogma je pouhá spekulace. Slova “spekulativní závěr” se týkají pouze Písma svatého. Z něj lze tuto větu dovodit pouze spekulativně, a navíc ne s jistotou!)
• sv. Řehoř Turonský (“Pán dal přenést svaté tělo Marie do ráje.”), sv. Bernard. Západní církev přijala svátek Dormitio (zesnutí) Panny Marie v 7. stol. a v 8. stol. byl přejmenován na Assumptio (nanebevstoupení, dosl. vzetí vzhůru).
• pp Pius XII. (*D3903: “K slávě všemohoucího Boha, který svou blahovůlí provázel Pannu Marii, ke cti jeho Syna, nesmrtelného Krále věčnosti, Vítěze nad smrtí, k zvětšení slávy jeho vznešené matky a k radosti a jásotu celé církve, z plnosti moci našeho Pána Ježíše Krista, blažených apoštolů Petra a Pavla a Naší, vynášíme, prohlašujeme a definujeme jako božsky zjevené dogma, že neposkvrněná, vždy panenská Matka Boží Panna Maria, po dokončení běhu pozemského života, byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy.”)
• K966, 974

Poznámka: Vedle těchto dogmat, bývá Panně Marii přičítán titul přímluvkyně, Matky, Královny, Spoluvykupitelky a Prostřednice milostí. Není to součástí dogmat, znamená to asi toto:

• Přímluvkyně - Jasné, jako svatá v nebi u Boha se za nás přimlouvá (modlí). (K969)
• Matka - Matka Hlavy církve, tedy i Církve jako takové. Maria je prototypem církve (srv. konstituci 2. Vat. sněmu Lumen Gentium). (K963, 968)
• Královna - nejvyšší ze svatých.
• Spoluvykupitelka - trošku nešťastné slovo evokující spasitelské postavení Marie, znamená však, že obětováním svého syna se připojila k dílu spásy. Pozor!!! Neznamená to, že by to bylo ke spáse nutné nebo že to doplňovalo Kristovu činnost do postačující podoby!!! Takové názory hrubě odporují katolické víře. Dnes se vyjádření "spoluvykupitelka" (banálního faktu, který nikoho nenapadne zpochybňovat) z obavy z matoucího chápání prakticky nepoužívá. Výjimkou jsou většinou konzervativní mariánští ctitelé. (K969)
• Prostřednice milostí - zprostředkovala zdroj milosti - Krista (vtělení), předpokládá se, že i dnes skrze prosby Panny Marie, obrazně řečeno "jejíma rukama" přichází k lidem milost Boží. (K969)